Ultrazvukové defektoskopy lze klasifikovat mnoha způsoby podle různých klasifikačních standardů.
Klasifikace podle aktivity zdroje zvuku: Detektor chyb aktivního zdroje zvuku: Při působení vnější síly defekty uvnitř testovaného objektu aktivně vyzařují zvukové vlny a přítomnost a závažnost defektů se posuzuje podle přítomnosti nebo nepřítomnosti vyzařování zvuku a spektrum. Detektor vad pasivního zdroje zvuku: Detektor vad sám vysílá ultrazvukové vlny a přítomnost a závažnost vad se posuzuje podle přítomnosti nebo nepřítomnosti a intenzity odražených vln. Klasifikace podle kontinuity zvukových vln: Detektor pulsních vln: Periodicky vysílá nespojité ultrazvukové vlny. Detektor kontinuálních vln: Vysílejte kontinuální ultrazvukové vlny, frekvence může zůstat nezměněna nebo může být jemně doladěna v malém rozsahu. FM vlnový defektoskop: Vysílá kontinuální ultrazvukové vlny s proměnnou frekvencí. Klasifikace podle způsobu zobrazení vad: Detektor vad displeje typu A: Amplitudový displej, který se používá k zobrazení přítomnosti a hloubky defektů. Detektor vad displeje typu B: Obrazový displej, který se používá k zobrazení rozložení a hloubky defektů na libovolném průřezu obrobku.
Detektor vad displeje typu C: Obrazový displej, který se používá k zobrazení oblasti defektu, ale ne hloubky.
Ultrazvukový holografický defektoskop: Zobrazuje trojrozměrný obraz defektu.
Klasifikace podle počtu kanálů:
Jednokanálový defektoskop: Pracuje samostatně s jednou (nebo jedním párem) sond.
Vícekanálový defektoskop: Pracuje střídavě s více (nebo více páry) sond, vhodný pro automatickou detekci defektů.
